Reklamní zázraky na počkání
Mám ráda nápadité, chytré a vtipné reklamy. Nesnáším ty, co mají diváka za prosťáčka bez mozku, který si nechá napovídat cokoliv. Existuje jedna velká skupina reklam, která mi leze na nervy víc než ty ostatní.
Jsou to reklamy na nejrůznější zázračné léky, které během pěti sekund vyléčí nachlazení, rýmu, kašel, virózu a nejspíš (podle výrazu herců) i kuří oka na palcích. Všechny tyhle reklamy jsou na jedno kopyto a všechny mi přijdou hodně, ale fakt hodně moc nadnesené. Představitel hlavní role umírá na rýmičku.
V tu chvíli přichází druhý herec, který je něco jako dva v jednom – anděl i zázračný léčitel uzdravující pouhým pohledem současně. Umírajícímu podá jakýsi lék, je úplně jedno, který to je. Umírající ho spolkne a v tu chvíli je zdravý. Okamžitě! Zázrak!
Totéž platí i pro kapky a spreje do nosu. Stačí jednou použít a je po rýmě. Další zázrak. A když hlavní představitel umírá na bolest v krku, přinese anděl nějakou úžasnou tabletku, nejlépe takovou, co není jen tak nějaký bonbón, ale opravdový lék. Takový, co účinkuje ještě dřív, než stačí projít jícnem. Zázrak na třetí.
Nejvíc mě dokážou tyhle reklamy rozzuřit, když mám rýmu, kašel a teplotu sama. Dívám se, jak ty zázračné tablety fungují v televizi mrknutím oka, zatímco já sama prskám, chrchlám a kýchám čtvrtý den, i když ty tabletky taky polykám a navíc se láduju pomeranči, vařím si zázvorový čaj s citrónem a medem a mám nohy v teple.
Zatímco pán v televizi, co na něj leze nějaký bacil, vypije jeden hrnek jakéhosi zázraku a klidně jde hned potom pořvávat na hokej, já ho do sebe liju v dávkování o něco vyšším, než je to maximální doporučené skoro týden a stejně se sotva plazím.
Jediné, co mě aspoň trochu uklidňuje, je fakt, že nejsem chlap, pro které je rýmička téměř smrtelná nemoc. Myslím, že být nemocný muž s teplotou 37,2°C, nesla bych tyhle reklamy ještě hůř.