Proč je trend nahého líčení tak falešný?

„No Make-Up Look“ ovládá sociální sítě i přehlídková mola. Vypadat, jako že jste nepoužili žádný produkt, a přesto mít dokonalou tvář je ale nebezpečná past.

Když se dřív řeklo „nahé líčení“, mohl si člověk představit Lucii Bílou někdy v roce 1999. Zhruba v tomhle roce totiž promovala nějakou desku, kam se vyfotila nahá a odhalené kůži měl korespondovat i make-up, který ale rozhodně nepředstíral, že vůbec neexistuje.

Zlatá devadesátá léta, co se make-upu týče, byla aspoň upřímná. Zatímco dnes je to pokrytectví nad pokrytectví, které začíná hashtagem „iwokeuplikethis“. Tomu se při pohledu na dokonale vykonturovanou pleť a obočí učesané tak úhledně, že ani chloupek si nedovoluje vzdorovat, jen těžko věří.

Trend neviditelného líčení přebraly i velké kosmetické značky. Chtějí, abychom věřili iluzi, že pokud si koupíme 50 jejich produktů, co si na obličej umně navrstvíme, budeme vypadat jako „já nic, já (krásný) muzikant“.

Máme vypadat, jako když se vůbec nesnažíme, ale nikdo už neprozradí, že takový nonšalantní vzhled zabere nejvíc práce! Když o sebe totiž člověk doopravdy nedbá, výsledky tak ohromující nebývají.

Američanky, zvyklé na to, že krása je pečlivě zasloužená a často spíš dílem peněz a umu kosmetických procedur než přírody, teď chtějí být jako „French girl“. V překladu to znamená: tvrdím vám, že na sebe kašlu, cpu se croissanty a vůbec se nemaluju, ale ve skutečnosti dřu na pilates, výplatu utratím u kosmetičky a ke kadeřníkovi musím každé tři týdny.

Tahle zbytečná přetvářka a tyranie sebe sama může bavit jen někoho, kdo chce s ostatními nezdravě soutěžit. Ostatní se ptají, proč mají působit nerealisticky perfektně a ještě lhát, že je to jejich přirozenost.

Filosofií stojící za nahým líčením je údajně sebeláska. Mám se rád(a) takový(á) jaký jsem, nepotřebuju si na sebe proto nic malovat. Někde se to celé asi zvrtlo..

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang