Potápění bez přístroje – rekord, trénink, na nádech

Potápění bez přístroje, také známé jako volné potápění nebo apnoe, je potápění, při kterém potápěč nevyužívá žádný dýchací přístroj, jako je láhev se stlačeným vzduchem nebo rebreather. Potápěč se při potápění spoléhá na svůj vlastní dechový objem a schopnost zadržet dech. Jak trénovat potápění na nádech? Jaké jsou rekordy?

Potápění bez přístroje je jednou z nejstarších forem potápění. Je známo, že se lidé potápěli bez přístroje již před tisíci lety. Historie freedivingu je dlouhá a fascinující, sahá až do doby nejstarších lidských civilizací. Stručný přehled její cesty počíná již několik tisíc let před před Kristem.

• Předhistorické důkazy: Archeologické nálezy, jako jsou deformace exostózy na lebkách lidí z kmene Chinchorian (6000 př. n. l.) v Jižní Americe, naznačují pravidelné ponory za potravou.
• Starověká Řecko: Mořské houby byly ceněné pro koupání, řečtí potápěči z Kalymnosu se zatěžovali kamením k dosažení hloubky 30 metrů. Platón a Homér je zmiňují ve svých dílech.
• Důkazy o freedivingu za potravou a perlami existují v dávných kulturách po celém světě, od polynéských perleťářů až po japonské ama potápěčky.

Vzestup technologie:

• Středověké pokroky: V 14.-15. století byly objeveny nástroje jako ponorné zvony a koženkové dýchací blány, ovšem skutečné podvodní dýchací přístroje se objevily až v 19. století.
• 19. a 20. století: Freediveři posouvali hranice a dosahovali větších hloubek s vylepšeným tréninkem a technikami. Mezi významné osobnosti patří mimo jiné Raimondo Bucher.
• Rozvoj po 2. světové válce: Neoprén a vylepšené vybavení po 2. světové válce učinily freediving přístupnějším a pohodlnějším.
• Sport a soutěže: Soutěžní freediving se objevil v 50. letech 20. století, organizace jako CMAS stanovily standardy a pořádaly soutěže.
• Bezpečnost a trénink: Výzkum fyziologie a technik zadržování dechu zlepšil bezpečnost a posunul hranice. Rekordy ve statické apnoe dosáhly přes 11 minut a rekordy v hloubce překonaly 200 metrů.

Freediving se vyvinul do rozmanité komunity, která praktikuje wellness, rekreaci a spojení s oceánem. Mnoho freediverů je vášnivými zastánci ochrany oceánů a prosazují odpovědné podvodní praktiky. Historie freedivingu je svědectvím o lidské vytrvalosti, zvědavosti a propojení s mořským prostředím.

Jak na nádychové potápění

Potápění bez přístroje vyžaduje určitou techniku a dovednosti. Potápěč se musí naučit, jak zadržet dech na dlouhou dobu, poněvadž na zádech nemá láhev na potápění, z níž by dýchal. Dále, jak se při potápění pohybovat a jak vyrovnávat tlak v uchu, aby nedošlo k barotraumatu středouší a bolesti ucha po potápění.

Existuje několik různých typů volného potápění. Mezi nejběžnější patří:

• Statická apnoe, při které potápěč stojí na dně a zadržuje dech po co nejdelší dobu.
• Dynamická apnoe, při které potápěč plave pod vodou po co nejdelší vzdálenost.
• Hloubkové potápění, při kterém potápěč sestupuje do co největší hloubky.

Hloubkové disciplíny se dále dělí na:

• Konstantní váha s ploutvemi (CWT): potápěč se musí zanořit a vynořit za pomoci své vlastní síly a ploutví. CWT je považována za královskou disciplínu freedivingu.
• Konstantní váha bez ploutví (CNF): freediver se musí zanořit a vynořit vlastní silou – plaváním prsa, bez ploutví.
• Free Immersion (FIM): potápěč sestupuje pomocí rukou, ploutve nejsou povoleny.
• Variabilní váha (VWT): potápěč sestupuje do hloubky pomocí závaží a stoupá na hladinu vlastními silami – ručkování po laně nebo kopání ploutvemi.
• No limits (NLT): potápěč sestupuje do hloubky pomocí zátěže a stoupá na hladinu pomocí tažného balónku.

Potápění bez přístroje může být nebezpečné, pokud se provádí nesprávně. Potápěči by měli vždy dodržovat bezpečnostní zásady, aby se vyhnuli zranění nebo smrti. Jak na nádychové potápění bezpečně? Mezi základní bezpečnostní zásady patří:

• Před potápěním se ujistit, že je člověk zdravý a má dostatek zkušeností.
• Používat vhodnou výstroj a vybavení.
• Ponořit se pouze v bezpečných podmínkách.
• Být vždy ve společnosti dalšího potápěče.

Pokud se člověk chce naučit potápět bez přístroje, měl by se přihlásit na kurz potápění na nádech neboli na kurz freedivingu. Kurz naučí základní techniky a dovednosti, které jsou potřeba si osvojit a přijít na kloub tomu, jak na nádychové potápění.

Výbava na potápění na nádech

Výbava na potápění na nádech se mírně liší od výstroje na potápění s přístrojem. Především v tom, že spousta položek chybí. Potápěči na nádech stačí zjednodušeně řečeno pouze maska na potápění s minimalistickým vnitřním objemem a minimální vzdáleností mezi očima a zornicemi, zátěžový opasek, svorky na nos, neoprén na potápění a ploutve.

U statické apnoe jsou možné i brýle na potápění, jež jsou pod vodou zpravidla doplněny svorkou na nos.

Ploutve na potápění na nádech jsou přitom odlišné. Především jsou delší, aby měly větší záběr při co nejrychlejším klesání a stoupání. Existuje také monoploutev, která se používá pro hloubku nebo dynamiku. Potápěč s přístrojem kromě jmenovaného potřebuje minimálně ještě vyvažovací žaket, láhev se vzduchem a automatiku (regulátor s manometrem), z níž pod vodou dýchá.

Jak trénovat potápění bez přístroje

Trénink potápění na nádech je proces, který vyžaduje čas, úsilí a trpělivost.

• Začít pomalu a postupně zvyšovat dobu zadržování dechu. 
• Pravidelný trénink. Čím více bude potápěč trénovat, tím lepší budou výsledky.
• Relaxace. Stres může zkrátit dobu zadržování dechu.
• Správná technika. Správná technika pomůže zadržet dech déle.

Pokud se člověk bude řídit těmito tipy a zásadami, bude na dobré cestě k tomu, aby se stal zkušeným freediverem. Pro co nejlepší výsledky pomáhá také jóga a pilates spolu s dechovými cvičeními a dále přísná dieta, která zpomaluje metabolismus a spalování kyslíku, čímž nevzniká potřeba nádechu z důvodu přemnožení oxidu uhličitého tak rychle.

Při zádrži dechu a ponoření obličeje do chladnější vody „naskakuje“ takzvaný savčí potápěčský reflex, mozek ví, že nedýchá, a aby se chránil před poškozením, zpomalí tepovou frekvenci, krev proudí pomaleji, stáhnou se cévy v periferiích, končetinách, víc krve tedy cirkuluje mezi plícemi, srdcem a mozkem. Srdci trvá zhruba minutu, než přečerpá veškerou krev, a tkáně přitom zdaleka nespotřebují veškerý kyslík, který během jednoho „cyklu“ krev nese.

Gabriela Grézlová, česká mistryně světa ve volném potápění v disciplíně statická apnoe

Při snaze o co nejdelší pobyt pod vodou je důležité zklidnit dech, tj. ležet bez pohybu na hladině nebo se přidržovat bójky. Zklidnit mysl, soustředit se, nepřemýšlet. Mozek při pohybu pod vodou spotřebuje až jednu třetinu kyslíku. Zavřené oči šetří kyslík a pomohou zklidnit srdeční tep. A zklidnit pohyby. Jsou-li rychlé a trhavé, nechtěně zrychlují srdeční činnost.

Hloubkové potápění na nádech

Hloubkové potápění na nádech bez přístroje je možné rozdělit do tří fází:

Zanoření: Po relaxaci je vhodné přibližně třikrát hluboký nádech a výdech. Více nádechů může přivodit hyperventilaci a únik oxidu uhličitého z krve, čímž může tělo ztratit schopnost varovat, že při zadržení dechu dochází kyslík. Stahy bránice totiž upozorňují na zvyšující se hladinu CO2. Může následovat ztráta vědomí a následné utonutí.

Těsně před zanořením je důležitý pořádný nádech, aby bylo dost vzduchu pro vyrovnání tlaku v uších a také v masce, kde se nachází vzduchový prostor, který se s rostoucí hloubkou zmenšuje a hrozí barotrauma očí. Zanoření začíná hlavou dolů a záleží, má-li potápěč ploutve či ne. S ploutvemi využívá téměř výhradně je, bez ploutví si pomáhá rukama.

Pobyt pod vodou: Správné vyvážení by mělo být z bezpečnostních důvodů takové, aby v deseti až patnácti metrech hloubky došlo k neutrálnímu vztlaku. V menší hloubce by měl potápěč bez vlastního přičinění stoupat vzhůru, což je důležité zejména, pokud by freediver při vynořování omdlel, ve větší hloubce je již stlačen natolik, aby potápěč samovolně klesal, čímž nebude zbytečně spotřebovávat kyslík.

Při ponoru je nezbytné vyrovnávat tlak v uších a to ještě předtím, než dojde k nepříjemným pocitům a bolesti. Nejjednodušší je Valsalvův manévr, kdy stačí prsty ucpat nos a fouknout do něj. od zhruba 30 metrů hloubky je upřednostňován Frenzelův manévr, kdy opět dochází k ucpání nosu a jazyk vtlačuje vzduch jako píst do hrdla. Zkušení freediveři umějí ovládat tyto techniky bez použití rukou.

Vynoření: je paradoxně nejnebezpečnější část volného potápění. Během stoupání klesá tlak vody a stlačený hrudník se rozpíná. V hloubkách je parciální tlak kyslíku mnohem větší, proto má freediver v hloubce více času. To je ovšem problém při stoupání, neboť mozek pro udržení vědomí potřebuje kyslíku více a s klesajícím tlakem klesá i parciální tlak kyslíku a je ho tudíž méně. U potápěče může dojít ke křečovitým pohybům či blackoutu, a to nejčastěji v hloubkách menších než deset metrů.

Velmi důležitá je přítomnost buddyho, tedy podpůrného potápěče, který je obzvláště při vynořování připraven zasáhnout a pomoci.

Světový rekord v nádechovém potápění

Arnaud Jerald patří mezi nejlepší freedivery na světě. Na svém kontě má osm světových rekordů – včetně světového rekordu v potápění s konstantní váhou s ploutvemi, který vytvořil na Bahamách v roce 2023 na šampionátu Vertical Blue, Wimbledonu freedivingu. Jeraldovův poslední světový rekord v nádechovém potápění je hloubka 122 metrů.

Jerald se narodil a vyrostl v Marseille ve Francii a s freedivingem začal už v mládí. Na dně oceánu našel místo, kde se cítil bezpečně, místo, které mohl nazývat domovem. V roce 2017 se začal závodně potápět a ve svých 21 letech dosáhl hloubky 100 metrů, čímž se stal nejmladším freediverem v historii, který této hloubky dosáhl. Když o tomto úspěchu přemýšlel, podivil se, že existuje více lidí, kteří se dostali do vesmíru, než těch, kteří se potopili do 100 metrů na jediný nádech.

V roce 2019 Jerald překonal svůj první světový rekord v ponoru CWT, když se ponořil do 108 metrů. Kromě titulů z mistrovství světa a 8 ponorů, jimiž vytvořil světový rekord, je Jerald držitelem 12 národních rekordů a trojnásobným držitelem zlaté medaile na mistrovství Francie, což z něj dělá jednoho z nejúspěšnějších freediverů v historii Francie.

Český rekord – potápění na nádech

Gabriela Grézlová je česká mistryně světa v potápění bez přístroj v disciplíně statická apnoe. Od 30. července 2015 drží světový rekord – potápění na nádech v délce 8 min 33 sekund, kterého dosáhla na šampionátu CMAS ve Francii.

Potápění bez přístrojů – rekordy ve freedivingu jsou neustále překonávány. Je to proto, že freediving je stále rostoucí sport a potápěči se neustále zlepšují ve svých technikách a tréninku. Freediving je extrémní sport, který vyžaduje neuvěřitelnou fyzickou a psychickou zdatnost.

Existuje několik faktorů, které mohou přispět k překonání rekordů ve freedivingu. Mezi tyto faktory patří:

• Vylepšené vybavení: nové materiály a technologie umožňují potápěčům dosáhnout větší hloubky a vydržet pod vodou déle.
• Vylepšené techniky: potápěči neustále vyvíjejí nové techniky, které jim pomáhají šetřit energii a snižovat riziko zranění.
• Zvýšená úroveň tréninku: potápěči se věnují náročnému tréninku, který zahrnuje fyzické cvičení, meditaci a dechové techniky.

Je pravděpodobné, že rekordy ve freedivingu budou i nadále překonávány, protože tento sport se stále vyvíjí.

Publikováno: 23. 1. 2024

Michal Hardyn

Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.

Twitter LinkedIn Blog