Po čem touží Nancy Meyers?
Režisérka Nancy Meyers, která světu dala například oblíbenou komedii Stážista, je jednoduše zlato Hollywoodu pro ženy ve věku 50+.
Feministické filmy pro vyspělé ženy se v Čechách netvoří. Sice máme Marii Poledňákovou, ale její nové snímky zkrátka nejsou dobrým studijním materiálem pro ženu kolem padesátky, která by ráda změnila život.
Nancy Meyers samozřejmě ve svých snímcích nadržuje ženám, ale muže představuje s takovou láskou, až v divácích udržuje naději na záchranu lidstva. Takový milosrdný pohled na obě pohlaví je totálně nakažlivý.
Její hrdina, vyzrálý muž kolem šedesátky a výš, je vždy trochu namočen ve stereotypu mužského chování. Ale během proměny, kterou mu vymyslí Meyers, se z něj stane „sen“. Všech dcer i manželek. Samotné hrdinky filmu pak naplňují stejné schéma. Dobře končící příběh pro normální lidi, kdo tohle ještě dělá?
Vždyť stačí jen vyjmenovat tituly jako: Prázdniny, Lepší pozdě nežli později, Nějak se to komplikuje, Po čem ženy touží … Meyers není zrovna autorka, která by ročně vyplodila několik filmů a sypala nápady z rukávu jeden za druhým. Na svých pokladech si dává velkou práci. Možná proto, že je to především scénáristka.
Její věčná otázka a stejnojmenný film Po čem ženy touží? byl takový hit, který asi další ženská komedie nepřekoná. Přišel tehdy ve správný čas a možná i trochu díky němu si dnes můžou komičky Tina Fey a Amy Poehler natočit vlastní film Sisters, jehož je Meyers velkým fanouškem.
Ač její příběhy můžou někomu připadat jako klasické klišé, mně úvahy hlavních hrdinek přijdou spíš jako „klišé – pravda“. A díky jemné režii i schopné dialogové citlivosti umí Nancy ze svých hereček dostat to, co říkáme svým kamarádkám nad šestou sklenicí vína.
Poslední film Stážista je o tom, že senioři jsou pořád lidé s minulostí, ze které by se mladé úspěšné ženy měly učit. Je to film o ženě, která je už odpoutaná od všech schémat žensko-mužského stigmatu a prostě dělá, co chce, protože může.
V základních principech je to pořád o tom samém. O rodině a lásce. Není to Meyerovské klasické lovestory, ale už filmem Nějak se to komplikuje (který miluje i moje osmdesátiletá babička), režisérka ukázala, že jde především o to, být spokojený sám se sebou.
Není krásné pustit si film, kde ženy žijí v dokonalých domech, na které si vydělaly zajímavou a nevšední prací? A i přesto, že někdy žijí dlouho samy, mají šanci na lásku i sexuální život?
Že mají rodinu a děti, co nemají nutkání se zabíjet, nebo se převlíkat do ženského oblečení, či snad zamordovat samotnou matku, a pak si oblíknout její kůži? Že když on miluje ji, ona miluje jeho? A jak říká Marc Darcy: „Takovou jaká je… „
Nancy Meyers by si měly pouštět všechny ženy po rozvodu, nebo před rozvodem, nebo když chtějí vyměnit zaměstnání, nebo se ostříhat či jít za svým snem.
Samozřejmě, že většina z nich si jen popláče a neudělá nic, ale některá z našich matek se možná zamyslí a reálně něco změní, nebo se prostě jen povznese. Vždyť jeden rok může být tak úžasný jako dvacet let života. Nikdy není pozdě.
Publikováno: 4. 8. 2020
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
