O kvalitě řeckých jogurtů rozhoduje obsah bílkovin
Počátkem července se významně změní legislativní pravidla pro řecké jogurty. Jak si řecké jogurty výrobci představují nyní, kdy pro ně ještě žádná zvláštní pravidla neplatí?
Časopis dTest poslal do laboratoře 12 vzorků jogurtů, které svým názvem a často i grafickým zpracováním na Řecko odkazují. Výsledky testů ukázaly, že více než polovina z nich by měla do prázdnin změnit buď název, nebo recepturu.
O tom, čím je řecký jogurt zvláštní, nemají mnozí lidé jasnou představu. Ani české předpisy tento druh jogurtu dlouho neznaly a své speciální legislativní kategorie a požadavků na kvalitu se dočká až 1. července letošního roku.
„Název řecký jogurt s místem výroby většinou nesouvisí, řecký je jeho speciální způsob výroby. Z běžného jogurtu se po fermentaci odkapáním odstraňuje syrovátka, čímž dochází k jeho výraznému zahuštění. Chemicky se tato úprava projevuje nápadným zvýšením obsahu bílkovin ve výsledném výrobku,“ vysvětluje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka dTestu.
Podle řeckých předpisů by scezený jogurt měl obsahovat alespoň 5,6 % bílkovin. Naproti tomu běžný jogurt z kravského mléka obsahuje okolo 3,5 % proteinů.
Laboratoř změřila obsah bílkovin v jogurtech. U žádného vzorku nebyly zjištěny významné rozdíly mezi deklarovaným a skutečným množstvím bílkovin uvedeným na obalu. Ovšem ono uvedené množství bylo u sedmi značek pod budoucím českým limitem, který vychází z řecké normy – množstvím bílkovin se tak příliš nelišily od běžného jogurtu.
„Zbylých pět výrobků splnilo připravovaný legislativní limit již nyní. Prvenství v soutěži o nejvyšší obsah bílkovin si odnesla značka Milko, zastoupená hned dvěma výrobky, přičemž Řecký jogurt bílý této značky se také stal celkovým vítězem testu,“ uvádí Hana Hoffmannová.
Doplňuje: „Na opačném konci hodnoticího spektra celkově skončil Přírodní jogurt řeckého typu Laktos, a to kvůli nízkému obsahu bílkovin i slabšímu výsledku v hodnocení chuti, vzhledu a konzistence.“
Speciální limit tučnosti pro řecké jogurty nová vyhláška nepřinese, z principu může být řecký jogurt klidně i nízkotučný. Správný jogurt by měl chutnat nasládle a mírně nakysle, za vady se u jogurtů považuje nestejnorodá a nepřirozená barva, nehomogenní, řidší, méně soudržná, hrubá, písčitá nebo krupičkovitá konzistence. Vítaná není ani příliš se uvolňující syrovátka.
Zajímavé výsledky přinesly mikrobiologické zkoušky. „Téměř ve všech produktech jsme našli jogurtové mikroorganismy v počtech o dva řády vyšších, než požaduje vyhláška, za což jsme udělili velmi dobré hodnocení,” uvádí Hana Hoffmannová.
dTest však sledoval také poměr zastoupení obou rodů jogurtové kultury (Streptococcus a Lactobacillus), který se v průběhu výroby jogurtu mění. V hotovém výrobku často převažují streptokoky, což potvrdily i výsledky. Někdy však může jít o záměr výrobců, protože laktobacily dávají výrobkům výraznější kyselou chuť.
U testovaných bílých řeckých jogurtů byla v laboratoři také hodnocena chemická bezpečnost a sledován výskyt nežádoucích látek, které by se mohly v mléce objevit. „Zkouškami chemické bezpečnosti prošly všechny jogurty s čistým štítem,” uzavírá Hoffmannová.