Návrhář, co musí platit složenky
Módní návrhář Miroslav Bárta se zaměřuje se především na večerní róby. Jeho korzetové šaty je možné vidět v bulvárních novinách na miss, moderátorkách, muzikálových zpěvačkách. Pohodlnější kusy jako tepláky se sníženým sedem a oversized kabáty, lze nakoupit ve vinohradském obchodu Re.za.
Mirek vystudoval Střední průmyslovou školu oděvní v Holešovicích. K absolventům z UMPRUM má ambivalentní vztah, protože „co to je za nesmysl, aby člověk vylezl ve třiceti letech ze školy a teprve tehdy začal pracovat jako oděvní návrhář“.
O pražském Fashion Weekendu říká, že „jeho organizátoři se označují za podporovatele českých návrhářů a přitom si od nich nechávají platit vysoké peníze. Co je to tedy za podporovatele?“.
Jako módní návrhář se občas cítí nepochopeně, protože podle jeho názoru má talent vidět dopředu, ale jím objevené trendy se dostávají do módy až dlouho poté, co je objevil.
Bárta pracuje od pondělí do neděle, jeho pracovní den končí kolem třetí ráno. V dílně u Petrského náměstí funguje s jednou krejčovou a má pod palcem 90% Pařížské ulice: upravuje zakoupené zboží, přizpůsobuje uniformy.
Tvrdí, že mu nevadí nakupovat levné látky, šít z nich snadno prodejné modely, protože právě to platí jeho složenky. A přitom si povzdechne, že by občas rád našel více času na vlastní kreativní tvorbu.
Rozhodně u nás nepřevládá všeobecná představa o životech českých módních návrhářů, jenž by se skládal z večírků, chůze po červeném koberci, víkendech trávených na jachtách vlivných přátel.
Že si člověk, chtěje se živit v uměleckém oboru, musí své místo na výsluní vydobýt za velkou cenu, je snad jasné všem. Co je však člověk ochoten zaplatit za úspěch nebo spíše, kam až je ochoten snížit svůj standard a představy, aby mohl zaplatit výdaje?