Mrtvolky paní kvítečkové
Málem jsem začala šišlat, než jsem projela web květinářství Kvíteček. Jen na stránce s titulkem Svatbičky jsem našla opakovaně kytičky a pak taky slova mejlík, dětičky, košíčky, růžičky, maminky, tatínkové, babičky a albíčko. Fujtajblíček.
Tohleto ústecké květinářství vede paní Kvítečková. Má infantilní vyjadřování, květiny (podle albíčka na webu) váže všechny na jedno kopyto a prozrazuje o sobě, že jejím přítelem je pesáček Eli a kocourek Čeník. A přidává i moudro: Buďte opatrní na to, jaké máte v životě sny, může se stát, že se vám dříve nebo později splní… Zní to trochu výhrůžně.
Všechno tohle bych přešla jedním nechápavým zakroucením hlavou, kdybych nenarazila na poslední stránku webu. Má název Mrtvolky a nabízí se na ní smuteční květiny. Už při přečtení názvu stránky jsem si pomyslela cosi o zjevně snížené příčetnosti paní kvítečkové. Nabízet smuteční kytice nešťastným pozůstalým pod názvem mrtvolky mi připadá minimálně nevkusné.
Ona to vůbec má paní kvítečková asi dost posunuté. Sama totiž o smutečních kyticích na webu píše: Tento druh kytiček mám obzvláště v lásce, pohřeb se tak nějak neplánuje, ale zkrátka k životu patří a má ho na rozdíl od svatby každý vždy jen jednou. Proto si myslím, že je potřeba dát si opravdu záležet s výzdobou. Je to taková poslední kytička…
To ale zdaleka není všechno. Paní kvítečková jde ještě dál. Nejspíš má pocit, že pohřeb je obrovská taškařice, a tak chce k té legraci přispět i svým poněkud ujetým způsobem. Šíleně vtipnými nápisy na stuhách. Třeba: Ať je ti v nebi hej a mrtvolky tě nebuděj nebo Nastal čas na Tvé peklíčko, užívej si v poklidu to teplíčko anebo Zemský anděl má po šichtě, vychutnej si nebíčko poklidně.
Už jen stavba veršů je zoufalá. To nejsou verše, ale infantilní a blbě sestavené rádoby rýmovačky, které se ani moc nerýmují. A obsah? Ten není ani smuteční, ani citlivý a už vůbec není vtipný. Je jen naprosto hloupý a nehorázný.
V žádném případě netvrdím, že všechno kolem smrti musí být za každou cenu tradiční a klasické. Ale tyhle říkánky svědčí o jediném – o naprosté neúctě k tomu, čemu se říká poslední věci člověka. A o naprosté absenci empatie. Nechtěla bych být při tom, když paní kvítečková tyhlety strašně sranda-stuhy nabízí smutným pozůstalým. A nedivila bych se, kdyby jí někdo z nich poslal i s mrtvolkama minimálně do háje.