Mám cukrovku 1. nebo 2. typu?
Nedávno provedená studie zjistila, že 38 procent pacientů starších třiceti let, kteří měli diagnostikovanou cukrovku 1. typu, nedostalo inzulin, protože typ diabetu u nich nebyl správně rozpoznán. Jaké jsou vlastně rozdíly mezi cukrovkou (diabetem) 1. a 2. typu?
Ačkoli je diagnóza diabetu 1. typu obecně spojována s dětmi, může se vyskytnout v každém věku. Ve skutečnosti se více než 40 % diagnóz diabetu 1. typu odehraje po 30. roce věku pacienta. Bohužel je velmi běžné, že takzvaně pozdní nástup diabetu 1. typu je špatně diagnostikován jako diabetes 2. typu, a to vzhledem k podobným příznakům i skutečnosti, že u dospělých převládá výskyt diabetu 2. typu.
Důsledky špatně stanovené diagnózy mohou být vážné – diabetici 1. typu potřebují inzulinovou léčbu, musejí počítat příjem sacharidů a pravidelně si měřit hladiny cukru v krvi. Někteří špatnou diagnostikou přicházejí o možnost časné léčby inzulinovou pumpou.
Studie, nedávno publikovaná v časopise Diabetologia, ukázala, že až 21 procent pacientů po 30. roce věku původně diagnostikovaných s diabetem 2. typu a léčených inzulinem, mělo ve skutečnosti diabetes 1. typu. Je alarmující, že až 38 procent osob s pozdním nástupem diabetu 1. typu nedostalo včas inzulin. Byli tak vystaveni riziku závažné metabolické komplikace, diabetické ketoacidózy.
Je přitom zjištěno, že většina (85 %) pacientů, kterým se diabetes 1. typu rozvine v dospělosti, potřebuje léčbu inzulinem do jednoho roku od diagnózy. Pokud pacient, kterému byl diagnostikován diabetes 2. typu, potřebuje do tří let inzulin, je pravděpodobné, že může mít ve skutečnosti diabetes 1. typu.
Některé příznaky jsou u obou typů diabetu stejné – žízeň, časté močení, hlad, únava, rozmazané vidění, Existují však rozdíly, které mohou lékaři rozpoznat.
Tyto okolnosti mohou svědčit pro pozdní nástup diabetu 1. typu
Vysoká hladina cukru v krvi, která nereaguje na neinzulinovou léčbu (např. metformin). Léky na diabetes 2. typu, takzvané glifloziny, mohou snižovat cukr v krvi u diabetiků 1. i 2. typu, protože umožňují jeho vyloučení močí, avšak mohou u diabetiků 1. typu zvýšit riziko diabetické ketoacidózy.
Nepřítomnost obezity, vysokého krevního tlaku, vysokého cholesterolu v krvi – tyto faktory jsou spojeny s diabetem 2. typu.
Přítomnost dalších autoimunitních onemocnění (štítné žlázy, celiakie, vitiligo, revmatoidní artritida) nebo výskyt těchto onemocnění nebo diabetu 1. typu v rodině.
Bohužel neexistuje žádný „definitivní“ nástroj, který spolehlivě rozliší diagnózu diabetu 1. a 2. typu. Existují však laboratorní testy, které vyhledávají určité známky svědčící pro diabetes 1. typu:
* C-peptid: odráží hladiny inzulinu produkované v těle a je možné je odlišit od inzulinu podávaného uměle, injekčně; nízké hladiny C-peptidu korelují s nízkými hladinami inzulinu produkovaného v těle, což poukazuje na diabetes 1. typu.
* Autoprotilátky: protože diabetes 1. typu je stav vyvolaný vlastním imunitním systémem (imunitní buňky útočí na vlastní beta-buňky ve slinivce produkující inzulin), lze zkontrolovat přítomnost protilátek (proteinů používaných imunitním systémem), jako jsou IAA, IA-2A, ICA a GAD.
Přestože tyto testy nejsou průkazné, mohou lékaři pomoci utvořit si jasnější obrázek.
Publikováno: 10. 4. 2021
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
