Čím delší, tím lepší!
Až do dneška jsem si myslela, že nemůže být nic hnusnějšího, než extrémně dlouhé, extrémně přezdobené a extrémně nepřirozené nehty na rukou. Pletla jsem se. Existuje ještě něco příšernějšího. Extrémně dlouhé, extrémně přezdobené a extrémně nepřirozené nehty na nohou.
Nehtařky a pedikérky nás pomalu začínají přesvědčovat, že mít gelové nehty na nohou je báječná věc: Nemusí se nic lakovat ani odlakovávat, vypadají pořád upraveně (dokud neodrostou) a tak vůbec je to prý krása. Já jim zatím úspěšně odolávám. Přijde mi to jako naprostá zbytečnost a navíc si nějak nedovedu představit, jak s takovými nehty dopadne třeba blbě ukopnutý palec.
Jsou ale frajerky, které podobné malichernosti neřeší a razí heslo: Čím delší, tím lepší. Úporně a opravdu poctivě se snažím na téhle fotce najít něco hezkého. Prsty na nohou vypadají spíš jako pařátky nějaké obludy z béčkového hororu, k tomu ty vyvrácené malíčky, vždyť s tímhle musí být problém i udržet rovnováhu.
I tohle jsou nohy. I když to vypadá jako nějaké hodně ošklivé postižení.
Majitelka téhle parády nemusí mít pilníček. Stačí jí, když se projde po chodníku a obrousí si nehty rovnou při chůzi. Nedoporučuju pouštět tohle na dřevěné podlahy. Mohlo by to za sebou nechávat rýhy.
Mám ráda fialovou barvu. Tohle je je vážně hezký odstín. Jenže kombinace lesklé tepláky + sandálky se štrasem + todleto na nohou rovná se Cirkus Berousek vyráží na štaci.
Štras na botách je vůbec u majitelek podobných nehtů oblíbený. Nic proti němu, na večírek, na ples nebo na party, proč ne. V kombinaci s nechutně dlouhými nehty se mi z toho ale lehce zvedá žaludek. Tuhle dámu nejspíš musí příbuzní všude vozit na kolečkovém křesle. S těmi apartními křiváky na pravé noze stejně není možné, aby mohla jen stát, natož udělat pár kroků.
Když už vkusné nehty, chce to i vkusné zdobení. Masožravá kytka je nejlepší volba.
Docela by mě zajímalo, jak dlouho trvá obout si s tímhle boty.
Tohle je styl ruská carevna. Je tam všecho – gel, kytičky, zlato, kamínky, zvířecí potisk na dece – ještěže není vidět ten zbytek – slabší povahy by pak mohly mít chuť mlátit hlavou do zdi.
Tahle paní asi nemá ruce, všechno musí dělat nohama a živí se jako rozlepovačka obálek. Jinak si ten odporný palec nedokážu vysvětlit.
Když jsou už i kytičky a zdobeníčko málo, přichází lepení tykadel a provrtávání nehtů, aby se na ně daly pověsit cingrlata na plašení špačků. Vhodné pro následné posazení dotyčné na strom v době dozrávání třešní.
A nakonec ještě pohled od země, abychom si mohli dostatečně dobře představit, jaká je to krása ze všech světových stran.
No, myslím, že moje nohy navždycky zůstanou u nudných, krátkých a jednoduše nalakovaných nehtů.