Bílá móda?
O poslední přehlídce Ricka Owense na pařížském fashion weeku se hovořilo nejen kvůli tomu, že chodící modelky nahradil tančícím souborem stepařek, ale také proto, že do svých šatů tento americký vizionář oblékl především černošky. Mola týdnů módy jsou přitom odjakživa dominována bílými dívkami.
Hudebník a módní entuziasta Kanye West nedávno v sérii rozhovorů tuto asymetrii rozšířil i do zákulisí módního světa. Občas je sice těžké slyšet, co West opravdu říká, protože u toho manicky křičí a prohlašuje se za Boha, ale v tomto případě stojí za to uši nastražit. Je dnešní svět high fashion vážně rasistický?
Její neslavnou minulost totiž nedávno připomněl komik Russell Brand. Asi před měsícem přebíral cenu časopisu GQ Men of the Year. Svou děkovnou řeč sice věnoval hlavnímu sponzorovi akce – značce Hugo Boss – ale určitě ne tak, jak si představovala. Rozebral v ní totiž její historický úspěch s návrhem nacistické uniformy.
Ve chvíli, kdy předváděl výhody volného sedu hugobossovských vojenských kalhot a z ukazováčku si vytvořil pod nosem knírek, se mnozí smáli (ať už nervózně nebo od srdce), ale všem trošku zatrnulo. A to dokonce natolik, že komika i s jeho novou cenou vyhodili z afterparty akce.
Brand potom na Twitter přeposlal konverzaci, kterou vedl s šéfredaktorem GQ Dylanam Jonesem. „Šéfredaktor GQ: To, co jsi udělal, bylo velice urážlivé vůči Hugo Boss. Já: To, co udělal Hugo Boss, bylo velice urážlivé vůči Židům.“ A připojil výmluvný hashtag #nazitailor, v překladu „nacistický krejčí“.
Později řekl, že se snažil poukázat na absurditu módního pozlátka. Absurdní je také fakt, že v sobě firma s tak tristním zápisem v životopisu a obrovským světovým úspěchem zároveň nenajde dostatek nadhledu a pokory, aby svého pravdomluvného kritika alespoň nevyhodila z mejdanu.
Zmíněný Kanye West si v poslední době stěžuje na určitý třídní systém v módě, který koreluje s rasismem. Umělec, který se PR publicitě doposud spíše programově vyhýbal, se nyní objevuje v médiích stále častěji a ve všech mluví právě o tomto tématu.
West se s každým novým albem zapíše do dějin populární hudby, naposledy svoji výjimečnost potvrdil deskou Yeezus, ale to samé se mu i přes skoro desetileté úsilí nedaří dosáhnout ve světě módy.
Sám přitom dokázal nejen změnit způsob, jakým se hip hop tvoří, ale také to, jak se jeho interpreti oblékají. Díky němu se dnes žádný rapper nemusí stydět za to, že se rád zabalí do měkké kašmírové šály a miluje svoje úzké kalhoty z jehněčí kůže. Nikdo se mu nebude smát.
V tomto směru se Kanye West již bezesporu módní ikonou i inovátorem stal. Asi nejuchopitelněji svoje frustrované myšlenky zformuloval minulý týden v talk show Jimmyho Kimmela.
„Ve vší upřímnosti, na konci žádného mola v Paříži nestojí černoch. Když jsem v Paříži a sedím na fashion weeku 9. rok po sobě, South Park si dělá legraci z našich outfitů a lidi nechápou, co tam vlastně děláme. Nadávají mi nadávkami, které nemůžu v televizi vyslovit a nejsem schopný tuhle zeď zbořit.
Je to skoro jako Michael Jackson, když se (v 80. letech) snažil dostat svoje videa na MTV. Protože koho jiného si spojujete s oblečením víc než mě? Mám schůzky se všemi velkými módními značkami a všichni na mě koukají jako na blázna. A když se snažím něco dělat sám, tak žádný návrhář nebude pracovat pro rappera. Prostě to nejde překonat.“
O Westově „trnité“ cestě na designérský olymp už svět ví hodně a je třeba těch několik posledních interview brát s rezervou. Dveře do Paříže zavřené totiž nemá. West se na pařížském fashion weeku představil dvakrát se značkou Dw (iniciály jeho zemřelé matky Dondy West), ovšem zřejmě kvůli neúspěchu a špatným kritikám ji zase zrušil.
Ani určitou snahu o vypracování se ze zdola mu nelze upřít: před 6 lety odjel dělat obyčejného stážistu pro značku Fendi. Jenže který stážista si o pár let na to střihne kromě vlastní přehlídky v mekce módy taky luxusní lodičky u Guiseppe Zanottiho, kecky pro Louis Vuitton a několik modelů Air Yeezy u Nike?
Naposledy navrhl pro francouzskou značku A.P.C. minimalistickou sportovně-volnočasovou kolekci, která se okamžitě vyprodala, i když v ní bílé tričko stálo 120 dolarů. Pro někoho by to bylo dost, jenže West, nenapravitelný perfekcionista, stále není spokojený.
V rozhovoru pro BBC prohlásil, že nechápe, proč mu značka Nike nenabídla další spolupráci, když se jeho „Yeezyovky“ vydražily na Ebay skoro za 100 000 dolarů. Jenže další dražby nepřesáhly 3 000 dolarů a klasika tohoto obuvního žánru – Air Jordans – se prodala maximálně za 60 000, takže tu možná něco nehraje.
West klidně může být netalentovaná fashion snaživka s obrovským egem, na druhou stranu jiným celebritám s mnohem menším kulturním odkazem se ve světě vysoké módy opravdu prorazit podařilo.
Určitá paralela o outsiderovi, který uspěl, se nabízí u Victorie Beckhamové. Průměrná tmavovláska, která se s přezdívkou Posh Spice proslavila jako mainstreamový produkt 90. let a následně jako typická profesionální fotbalová manželka s pověstí adoranta slávy a špatného vkusu, tedy absolutní opak toho, co vídáme v časopise Vogue, je nyní stálicí newyorského fashion weeku.
Druhým příkladem jsou dvojčata Olsenovy, která se proslavila jako mimina v rodinném seriálu Plný dům a dalších spíše dětských filmech, na kterých ovšem vydělala jmění. Herectví pověsily po několika letech party hard životního stylu na hřebík a rozhodly se naplno věnovat módě.
Stejně jako Beckhamová, i Mary-Kate a Ashley Olsenovy začaly nejdříve s levnějšími produkty a postupně se propracovaly až před nákupčí obchodních domů Saks a Barney’s, ovšem s kolekcemi, které vsadily na jednoduchost, což je výraz, kterým Kayneho pokusy popsat určitě nejdou.
Nelze si nevšimnout, že Olsenovy a Beckhamová jsou bělošky. Na druhou stranu jedním z nejvýznamějších postav módní žurnalistiky je Afroameričan André Leon Talley, předchůdce Anny Wintour na pozici šéfredaktora americké Vogue. Jenže Talley je určitým způsobem fenomén a druhý takový vlastně neexistuje.
Pokud pátráme po diverzitě, tak v jednom má West pravdu, minimálně ve Spojených státech a Paříži jsou mnohem úspěšnější jiní než černošští návrháři. Mezi top jména se dostalo mnoho umělců s asijskými kořeny jako Jason Wu, Alexander Wang, luxusní svatební impérium si vybudovala jeho jmenovkyně Vera Wang.
Hispánce zastupuje věhlasností například Narciso Rodriguez nebo Oscar de la Renta. Návrhář Yohji Yamamoto nebo excentrická značka Comme des Garçons stabilně reprezentují Japonsko.
Samozřejmě, že labelů jsou tisíce, ale opravdu známé jméno, brand, který si může dovolit inzerce v módních magazínech a velké kampaně, jich vybuduje nakonec stejně jen hrstka a za žádným z nich nestojí muž či žena černošského původu.
Na posledním New York Fashion Weeku prezentovalo 22 afroamerických designerů a média to považovala za úspěch. Jenže statistiky z předchozího roku říkají, že celkově se během této události na molech objevilo více než 270 kolekcí a asi 90 jich je k vidění v Lincoln Centre, hlavním stanu NYFW.
V září 2013 v něm prezentovali pouze dva černošští návrháři – Tracy Reese, kterou si, stejně jako Jasona Wu, oblíbila první dáma Michelle Obama a B. Michael.
A ještě trocha matematiky: feministicko-popkulturní publicistický web Jezebel pravidelně počítá modelky NYFW s jinou než bílou barvou pleti. Vytvořila dokonce koláčový graf s přesným proncentuálním rozdělením.
Bílých modelek se na přehlídkách objevilo 80 %, lehce přes 8 % měly jak ty asijského původu, tak afroamerického. Nejméně zastoupené byly Hispánky s 3,19 %, čímž se staly nejméně prezentovanou minoritou (v celkové populaci USA je 17% Hispánců a 12,3% Afroameričanů).
Ano, média, která Kanye West obecně zatracuje a dává jim současné status quo částečně za vinu, si bílé nadvlády ve světě módy všímají a mnozí návrháři – například Rick Owens – se ji rozhodli zkusit zbourat.
Ani jemu se divácká kritika nevyhnula – některým se nelíbilo, že černošské ženy vizualizoval jako mohutné bytosti s agresivním výrazem a rozcuchanými vlasy. Jeho práce ukazuje, kolika směry se móda dá vykládat a za rok se snad i dozvíme, jaký měla dopad na jeho kolegy.
Publikováno: 25. 10. 2020
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
