Falešná Pařížanka Kamila Boudová
Přezdívá se jí „módní revolucionářka“, je považovaná za přední odbornici na udržitelnou módu v Čechách. Objevila se ve Forbes „30 pod 30″, přednáší v Čechách a zahraničí, žije v Paříži. Nakladatelství Esence právě vydává její knihu Falešná Pařížanka.
Kamilin zjev i projev vystupuje z davu. Na ulici ji nelze přehlédnout a její slova o tom, že fast fashion je karcinogenní, posluchačům ještě dlouho budou znít v hlavě.
Rozhovor s Martinem Veselovským na DVTV je toho důkazem. Kamila mluví s takovou vášní o tom, jak je důležité změnit svůj přístup k módě, že se běžný smrtelník začne za své fashion volby trochu stydět.
Anotace k její knize najednou dělá z uvědomělé bojovnice za lepší svět trochu jiného člověka. Někoho, kdo měl sny, co nevyšly, ale vlastně to nevadí. S někým takovým se dokážete ztotožnit.
Kariéra módní návrhářky se zvrhla dokonce ještě dřív, než se za svým snem odstěhovala do Paříže, kde se pokazilo i všechno ostatní. Místo skvělého života v hlavním městě módy začíná předem prohraný boj o získání statutu Pařížanky a uznání společnosti. Na pokraji osobního bankrotu i fyzických sil se rozhodla otočit kola osudu a stát se Falešnou Pařížankou.
Proč je tak náročné, aby Pařížané uznali někoho cizího?
Myslím si, že to není výsada Francouzů. Když se odstěhujete do cizí země, tak tam nemáte své kámoše z gymplu, nemáte tam ani rodinu, nikoho. Ale ostatní tam mají své kámoše z gymplu, své přátele z vysoké školy a svou rodinu. Takže prostě na nové přátele „jen tak“ není časoprostor.
A u mě je to specifické. Pohybuji se v módním průmyslu a v okruhu přátel mého přítele, který pracuje ve financích. Mé hodnoty jsou na druhé straně spektra. Proto byl pocit přijetí vykoupen zavržením sebe sama.
Má smysl se vůbec o něco takového pokoušet?
Dnes už vím, že nemá. Ale jistě si dokážete představit ten sen, že žijete jako ve filmu Ďábel nosí Pradu nebo Sex ve městě. Udělali byste možná cokoliv, aby se to stalo skutečností.
Byla jsi v kontaktu s ostatními českými návrháři, kteří v Paříži žijí?
S Janou Rollovou, ale mám to k ní hodinu metrem. Obě máme malé děti, a tak se většinou vidíme v Čechách. Znám Jakuba Polanku, ale je pravda, že v Paříži jsme se nikdy nesešli.
Komu je tvoje kniha určená?
Komukoliv, kdo si ji bude chtít přečíst. Nepsala jsem ji s nějakým marketingovým plánem, není to pro mě obchodní záležitost. Řídím se heslem: tančím, jako by se nikdo nedíval, píšu, jako by to po mně nikdo neměl číst. Psaní mě hodně baví. Tvoření mě hodně baví, takže jsem si napsala a ilustrovala knížku jen tak, z plezíru.
Co tě nakonec přesvědčilo, abys v Paříži zůstala? Co jsi musela ve svém přístupu změnit?
Já jsem se z ní po roce a půl opravdu snažila odjet a vrátit se do Čech, ale měla jsem tu už přítele a cítila jsem, že jsem se slečnou Paříží prostě ještě neskončila. Po devíti měsících, kdy jsem žila na půl tady, na půl v Praze, jsem se opět definitivně vrátila. Změnit jsem na sobě musela všechno a stále ještě jsem v tomto procesu.
Nejdůležitější asi bylo přijmout můj původ a být na něj hrdá. Smazalo to hodně negativních pocitů a dodalo mi to radost do života a odvahu začít opět tvořit. Podnikat, učit, psát.
Mají Francouzi rádi udržitelnou módu?
Bohužel ne. V této oblasti je to zatím stagnující trh. Vyskytuje se tu pár značek a lidí, kteří se snaží tady tenhle směr rozhýbat, ale zatím mi to takhle, z vpovzdálí mateřské dovolené a univerzitní půdy, přijde zamrzlé.
Publikováno: 24. 8. 2022
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
