Právnická osoba – definice, rozdíl mezi právnickou a fyzickou osobou
Právnická osoba představuje, stejně jako fyzická osoba, základní formu podnikání. Každá ze zmíněných forem přináší své výhody, avšak i nevýhody. Právnická i fyzická osoba má povinnosti, které je potřeba dodržet. Stejně tak jsou s těmito formami podnikání spojeny i možnosti, které daným subjektům přináší. Jak zní právnická osoba definice? Jak je tomu u osoby fyzické? Jaký je hlavní rozdíl mezi fyzickou osobou a právnickou?
S pojmem právnická a fyzická osoba se setkají nejčastěji začínající podnikatelé, kteří se rozhodují o formě a způsobu jejich výkonu činnosti. Zatímco fyzická osoba vznikne automaticky, jelikož je řízena narozením subjektu, právnickou osobu je nutno založit. Zjednodušeně lze konstatovat, že fyzickou osobou může být každý, kdo se rozhodne podnikat. Právnická osoba je z podstaty firmou či institucí, jenž si žádá jasná pravidla.
Fyzická osoba definice
V právní vědě je fyzická osoba skutečnou lidskou bytostí na rozdíl od umělé osoby, kterou se rozumí určitá organizace, s níž zákon pro určité účely zachází, jako by byla osobou odlišnou od svých členů nebo vlastníka. Fyzická osoba zůstává po zahájení podnikání stejná, pouze získává status obchodníka z důvodu výkonu obchodní činnosti profesionálním způsobem. Právnická osoba je po svém založení osobou odlišnou od fyzických osob, které ji tvoří.
Fyzická osoba definice lze zjednodušit na skutečnou danou osobu, která se rozhodla podnikat, zažádala o živnostenský list a splnila ostatní podmínky pro začátky podnikatelských aktivit. Založení i pozastavení živnosti je snadným administrativním úkonem. Fyzická osoba definice lze dohledat i pod pojmem OSVČ. Jedná se o osoby samostatně výdělečně činné a tato právní forma jim přináší výhody v jednodušší administraci či účtování. Rejstřík OSVČ tvoří evidenci těchto podnikatelů.
Právnická osoba definice
Právnická osoba má svou podstatou odlišné vlastnosti od osoby fyzické. Jedná se totiž o určitou firmu, organizaci, či instituci. Může, ale běžně spíše není, být složena z jednoho subjektu. Právnická osoba je zapsána v obchodním rejstříku, který eviduje všechny zákonem zapsané právnické osoby a informace o nich.
Právnická osoba definice tedy vychází z organizovaného útvaru, který má práva a povinnosti dané zákonem. Na rozdíl od osoby fyzické má právnická omezenější ručení. Neručí totiž přímo a veškerým svým vlastním majetkem. U právnických osob si může firma vybrat formu podnikání, jenž vychází ze Zákona o obchodních korporacích, celým názvem Zákona o obchodních společnostech a družstvech.
Formy právnických osob:
- v.o.s. – veřejná obchodní společnost
- k.s. – komanditní společnost
- s.r.o. – společnost s ručením omezeným
- a.s. – akciová společnost
- družstvo
Každá z forem má své výhody a nevýhody, příležitosti i povinnosti. Záleží na každé z právnických osob, jakou formu pro své podnikatelské účely zvolí. V ČR je nejvýhodnější a nejčastěji zakládanou formou právnických osob společnost s ručením omezeným, s.r.o.
Rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou
Rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou je již z definic jasný. Avšak největší rozdíl, který mezi osobami vzniká, spočívá v účetnických povinnostech a jeho vedení. S tím souvisí i daňový základ, který se každé z osob definuje jinak. U právnické osoby, firmy, je to složitější. Na druhou stranu má právnická osoba snadnější přístup k finančním prostředkům, působí více důvěryhodně a osobní majetek snadněji oddělí od toho firemního.
Nejen tyto rozdíly, které mezi sebou fyzická a právnická osoba má, jsou důležité. Fyzická osoba vždy jedná pod svým osobním jménem, ačkoli při registraci obchodního závodu může použít jiné jméno. Protože právnická osoba je subjektem nezávislým na společnících, má své vlastní jméno a musí tak jednat, aniž by musela identifikovat fyzické osoby, které ji tvoří.
Fyzická osoba jedná samostatně, zatímco právnická osoba musí jednat prostřednictvím svého zákonného zástupce, aby mohla vstupovat do závazků, jakož i provádět úkony, které jsou vlastní podnikatelům.
Fyzická a právnická osoba je identifikována svým národním identifikačním číslem. Jedná se o IČ, které může mít každý subjekt a pouze jedno. Práce na IČO může vykonávat podnikající fyzická osoba, která se podle tohoto osmimístného číselného kódu identifikuje. Stejně tak i právnická osoba. Druhým identifikačním číslem je DIČ, které představuje plátce daně.
Právnická osoba má svůj vlastní kapitál, který je nezávislý na kapitálu společníků. Proto je pro splnění povinností nutné, aby společnost nejprve splnila požadavky na daný kapitál nebo své společníky. Fyzická osoba odpovídá celým svým majetkem, který může být tvořen veškerým majetkem společnosti, osobním majetkem nebo majetkem její rodiny.
Kdo je fyzická osoba a kdo je právnická osoba z pohledu praxe
Kdo je fyzická osoba z pohledu legislativy a definic je již známější problematikou. Ovšem kdo je fyzická osoba z hlediska příkladů z praxe a jaké povinnosti jsou pro ni zásadní, je taktéž dobré vědět. Stejně tak u druhého termínu a to, kdo je právnická osoba.
Fyzická osoba je společnost s jednou osobou, kde je podnikatelské riziko na osobním majetku. Právnická osoba je společnost, kde je riziko omezeno na majetek, který byl do společnosti vložen. Právnickou osobou může být společnost s jednou osobou.
V praxi může být právnická osoba výhodnější, i přesto, že je poměrně složitější. Ručení je omezenější, kompletní právnickou osobu lze jako celek převést, prodat někomu jinému, nebo dokonce nemusí činnosti sám řídit, pokud má osoby, které se o vedení společnosti postarají.
Pokud se OSVČ rozhoduje o založení si s.r.o., může tak bez problémů učinit kdykoli uzná za vhodné. Jedná se o běžné rozhodnutí, které ze začínajícího podnikání často vzniká. Je ovšem potřeba upozornit na měnící se podmínky u peněžních prostředků. Již nemůže nakládat s financemi ve svou osobní potřebu. Následně se jedná o firemní účet, nikoli o prostředky na osobní nákupy.
Při rozhodování se, zda si založit OSVČ nebo s.r.o., vstupuje do hry hned několik parametrů. Pro začínající podnikatelské subjekty je OSVČ, fyzická osoba, dobrým startem, který mohou po čase přeměnit v právnickou.
Daně z příjmu právnických a fyzických osob
Daň z příjmů právnických osob upravuje stejný zákon, jako příjmy osob fyzických. Procentuální sazba, kterou musí subjekt z příjmů odvést, se však liší. Za poplatníky daně z příjmu jsou považovány všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky.
Daň z příjmů představuje:
- 15% část příjmů u fyzických osob
- 19% část příjmů u právnických osob
Daňová povinnost u fyzických osob se vztahuje na příjmy ze zaměstnání, podnikání a další příjmy. Mezi ty může patřit příjem z nájmu, kapitálového majetku, her, nebo příležitostných výdělků. Výpočet daně plyne ze základu daně, který představuje rozdíl příjmů a výdajů.
Jak založit právnickou osobu
Každá z forem právnické osoby má jiné požadavky na založení. Rozdíly mohou být v počtu společníků, výši základního kapitálu, či organizačních strukturách a jejich povinnostech. Založení se obecně říká ustanovení. Ustanovit právnickou osobu lze několika cestami, které jsou jasně specifikovány v občanském zákoníku.
Může být založena, ustanovena, zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci, či právním jednáním zakladatele. Zakladatelské právní jednání pohledá stanovám u akciové společnosti. Společnost s ručením omezeným má společenskou smlouvu. Pokud zakládání probíhá jednou osobou, zakladatelské právní jednání se označuje jako zakladatelská listina.
Druhým krokem v procesu založení právnické osoby je samotný vznik. Společnost vzniká po zápisu do obchodního rejstříku. K legislativnímu zápisu je potřeba doložit řádné listiny a následně oslovit správce daní. To znamená, že o skutečnosti je potřeba informovat daný finanční úřad s místní rozšířenou působností.
Založení právnické osoby je komplexním procesem, který je jasně daný. I přesto, že může celý administrativní koloběh působit složitě, ustanovení není náročné a zvládne ho kdokoli, kdo se pro právnickou osobu rozhodne.